Takhle to bude vypadat na konci tohoto malého příběhu. Co ale bylo před tím?
Znáte ten pocit, když se díváte zpět na svůj život a divíte se některým událostem, situacím, Vašim životním krokům? Nechápete, proč se dané situace staly, proč jste udělali takový a takový krok, k čemu to bylo a co Vám to mělo říct. Znáte to? Naše snaha zhodnotit, zařadit, vysvětlit si to. Proč to vlastně děláme? Možná abychom se cítili dobře, jistí, v bezpečí, protože to přece máme pevně ve svých rukou.Je to skutečně tak? Opravdu? A má o tak být? Hehe.
Od určité doby se snažím situace nehodnotit. Zda byly dobré nebo špatné. Spíš se učím je přijmout tak jak jsou, bez zařazení, hledat v nich to dobré pro mě a sledovat, s odstupem času, co mi přinesly. Zkuste to. Přináší to úlevu. A věřte mi, není to pro mě mnohdy jednoduché. Neřídit, sledovat, dělat kroky tak, jak cítím, že je to pro mě dobré. Se svými zkušenostmi z pozice manažerky velkých firem jsem spíše znala a užívala dovednosti jako analyzovat, plánovat, vytyčit cíl a jít. A nechat věcem volný průběh? Ajajajaj. Říká se tomu naladit se na ženský princip, přijímat, sledovat, nechat plynout. A mě to prostě moc nešlo. A vaření? To ze začátku byla úplná katastrofa. Ale čas plynul.
A tak jsem se dostala tam, kde nyní jsem. Po několika letech pryč ze světa „manažerování“ se najednou potkám s bývalou kolegyní, Pavlou, kterou jsem znala taktéž jako akční manažerku, která „valí“ za svým. A kde jsme se potkaly? V místě, kde žiju, kde probíhají akce osobního růstu, ve www.shangrila.cz, kde se již několik let starám o bříška návštěvníků. Ona jako účastnice výcviku NLP a já jako „manažerka kuchyně“. Dovedete si představit naše reakce. „Co Ty tady děláš? To není možný...“ Obě jsme za těch několik let udělaly pár velkých změn, obě máme děti, které velmi ovlivnily to, co děláme. Jsou to úžasní učitelé, za které jsme vděčné. Posílili naši vnitřní intuici, ženský princip, skrze ně přišly nové možnosti, příležitosti. A tak čas plynul dál. A jednou v létě, zrovna jsme byli na dovolené a cestovali po krásách naší matičky Země, někdo volá. „Ahoj, tady Martina. Pamatuješ se na mě? Známe se z práce. Pavla říkala, že skvěle vaříš a já bych tu něco pro Tebe měla. Vaření pro účastnice našich akcí.“ Teda. To je bomba. Další „vysoká manažerka“, která kráčí po „své cestě“, jiné, než v době, co jsem ji znala. Už několikrát jsem dostala podobný podnět, že bych měla udělat ten další krok, udělat nějakou změnu. Ale nebyla jsem připravena. Že by teď byl ten správný čas? Jaké jsou mé pocity? Strach z nového, že to „nedám“, to je moc změn, moc náročné, na druhou stranu lechtání kolem žaludku, že to je přesně to, co chci dělat. Šířit dál to, co jsem se na své cestě naučila, co jsem prakticky prošla, dělat to, co mám ráda a co mě baví, inspirovat ostatní ke změně, ačkoliv může být jen nepatrná. A bylo to. Domluveno.
A na podzim jsme se setkaly. Strávily spolu s dalšími ženami úžasný čas, ochutnali nové mňamky, inspirovaly se k dalšímu. A pokračujeme dál. Chcete se inspirovat i Vy? Vyzkoušejte některých z mých receptů z blogu, koukněte na moje stránky www.dotknise.cz, přijeďte do www.shangrila.cz nebo mi zavolejte T: 724 322 378 a já můžu přijet navařit k Vám, na Vaši akci. Teda, když budu mít kapacitu :) Nebo se přijďte potkat na některé z akcí úžasných žen Martiny a Pavly www.zenskyprincip.cz Budeme se na Vás těšit!
